středa 26. srpna 2009

Tauernská cyklostezka, aneb kudy Alpami po rovině

Ve čtvrtek ráno na nás s Kraťasem a Ivčou čekalo na Čerňáku v Praze spousty velmi rozespalých lidiček, co chtěli vzít do Rakouska na kola a tak jsme jim to teda umožnili a vzali je. Přibrali jsme ještě Benešováky a Budějovičačky a pak se přesunuli na start na Kniepass. Vedro bylo obrovské a tak se skoro všichni už od začátku koupali v řece či jezírkách při cestě. Bylo to opravdu po rovině, takže ani netrvalo dlouho a většina dorazila na ubytování, dokonce jen s půl hodinovým zpožděním na začátek večeře, ale Pepa s Doris se nenechali rozhodit a přihřívali a přihřívali. Trochu dramatu nám připravili děda s babičkou, co vzali na výlet vnoučata a s mým doprovodem dorazili až za tmy o půl desáté večer, ale pač dorazili, tak si zaslouží slávu. Únava byla velká a tak se šlo brzo spát.

Páteční ráno bylo slunečné a tak i přes brzký budíček vyskákali všichni svěže z postelí a po snídani jsme se mohli přesunout na Krimelské vodopády, kde se v okolí pasou křivonohé krávy. Panečku, to bylo vody. Od nich už jsme jeli pěkně po svých na kolech po krásné cyklostezce. Hned na úvod byl viděn krásný skok na zajíce z kola v zatáčce, který si vyžádal následné ošetření, ale díky hrdninskému pojetí vyndavání kamínků z kolene se mohlo po chvilce opět pokračovat. Vedro a sluníčko vystřídaly odpoledne varovné mraky a taky brutální bouřka, před ktrerou jsme se schovávali, jak jen to šlo. Někdo ve vlaku, někdo ve strachu v buse, jiní ve chlívě a nejsilnější skupina se asi vytvořila v autobusové zastávce, neboť byla i s ložnicí, myčkou nohou a občerstvením. Tentokráte stihli večeři všichni v pohodě a dokonce proběhla ještě večerní koupel v jezeře na Adama. Nutno podotknout, že kapr nekouše, ale žužlá.

Sobota začala zamračeně, ale se zlepšující se tendencí. Všichni uháněli jako o závod a tak když jsem se je snažil dojet, tak jsem se pro změnu vyflákal já. Pravda, že kdybych se neotočil za tou kočičkou se psem, tak jsem si býval byl všiml, že už je tam zatáčka, dřevěnej most, plot a běžec, ale zase bych se tak hezky nepokochal a neudělal ukázkové dvojté salto i s kolem přímo na toho běžce. Výsledkem bylo pár bolůstek, ulomená řidítka a vytržený pedál. Jo padat se holt musí umět. Taky se docela tento den, ač nebyla středa, píchalo, takže se pořád měnily duše. Polední pauza byla u známé velkolepé soutěsky Lichtensteinklamm, kam všichni vyrazili a než se vrátili, byla tu zase bouřka, tak pár odvážných vyrazilo v domění, že to stihnou (nestihli to nestihli, hi hi hi) a zbytek raději už zůstal v buse. Večer byl závěrečný večírek, který dokonce dva nejmenovani protáhli až do ranních hodin s návštěvou místního klubu a byla to mylsim velká paráda.

V neděli jsme si opět přivstali a busem přejeli až na Pass Lueg, od kud nás čekala pohodová projížďka až do Salzburgu. Cestou byly dvě velké zajímavosti a opravdu nevím, která z nich byla větší. Stádo oslů, co se nechali krmit a cukrárna v Halein, kde maj neskutečný mega poháry, který jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. V centru Salzburgu jsme pak před fotek chtivými Japonci obestavěli sochu Mozarta tak, aby nešla fotit a šli si projít centrum. No a pak už zbývalo jen 5 km k busu, kde se vše naložilo, vykoupalo a mohlo se frčet domů.

Více fotek ze zájezdu najdete zde: http://picasaweb.google.com/mara.bobo/Taury_kola#