úterý 29. září 2009

Vysoké Tatry, aneb jak jsme lezli na Gerlach



Gerlachovský štít byl dlouho s výškou 2655 m n.m. naší nejvyšší horou, teď už je jen Slováků. Byl také posledním z nejvyšších vrcholů okolních států ČR, který mi v horolezeckém deníčku letošního roku chyběl (Německo-Zugspitze, Francie+Itálie-Mt. blanc, Švýcarsko-Dufourspitze s bonusem v podobě Matternhornu, Polsko-Rysy, ČR-Sněžka, Slovinsko-Triglav, Rakousko-Grossglockner). Proto jsem dorazil do Vizovic za Ježkem a Májou, řádně se občerstvil při koštu letošní várky slivovice a přesunuli jsme se do Asie (na Slovensko) do Kalamenů, kde je na kraji lesa přírodní jezírko s vývěrem teplé kyselky. Ještě jsme trochu zapařili v teplé vodě, přičemž jsme zapoměli hlídat Pana Opičáka a Myšáka, takže se oba navzájem poprvé pomilovali a my tak zjistili, že Myšák je vlastně Myšice. No aspoň to má kluk už sa sebou a nemusim mu o tom večer furt vyprávět.

Sobotní dopoledne jsme opět strávili léčebnou koupelí s hlasitým vyprávěním jakéhosi Ostravského chachara, bo to byl přeci motorkář... Pak jsme přejeli do Liptovského Mikuláše na super Halušky a taky do muzea, kde jsme vyslechli pravdu o Jánošíkovi oproti nové filmové verzi, která se historicky příliš nevydařila. Do Tater to už byl jen kousek, takže jsme za chvíli byli na Štrbském plese, kde jsme nechali auto v garáži, dali si pivko na cestu s teplym psem v rohlíku, jehož výroba ve fast foodu trvala déle než mamce svíčková. Cestou na Popradské pleso jsme loudili úsměvy na turistkách a smáli se, jak zase všichni prchají z hor a my teprve přicházíme. Na Popradském opět proběhlo pivko, aby se nám nahoru na Ostrvu šlapalo lépe a museli jsme také vytáhnout čelovky, neboť už byla tma jako když člověk přijede do Tanvaldu. Cestou jsme ještě potkali lišku, co se vůbec nebála a vztekle si nás prohlížela :-) Za chvilku už jsme dovalili na Batizovské pleso, kde jsme si udělali véču a přesunuli jsme se na travičku, kde jsme si udělali velmi těžce nalezitelný bivak. Usánali jsme pod krásnou oblohou plnou zářících hvězd.

Ráno jsme jako obvykle trochu zaspali, takže místo za tmy jsme snídali už za sluníčka. Pak jsme rychle zabalili všechny věci a šup šup na Sliezky dom, dále pak nahoru Velickou dolinou kolem Velického vodopádu, za kterým jsme odbočili směr Květnicová věža, oblékli se pro jistotu do sedáků, vzali si na hlavu blembáky a začali stoupat normálkou nahoru. Pro Máju to byl první horolezecký výstup v životě. Nebylo to nic těžkého, obtížnost bych klasifikoval na II UIAA. Postupně jsme vyšplhali nahoru do sedla, následoval traverz na Kotlový štít a další chvílemi trochu obtížnější traverz a následný výstup na samotný vrchol Gerlachovského štítu. U kříže jsme si dali oběd, olíbali se, vyfotili, vyslechli pár debilů, co se tam nahoře motali kolem nás a mazali dolů, dokud bylo něco vidět. Sestup byl trochu složitější, tak jsem asi ve dvou místech raději Máju zajistil lanem, ikdyž to vůbec nebylo potřeba, pač byla tak šikovná, že to všechno zvládala v podstatě sama. Dole u Batizovského plesa jsme se opět napapali a pak seběhly dolů do Vyšných Hágů na TŽV, kterým jsme přejeli pro auto na Štrbské pleso a mohli tak jet večer domů. Celý povedený víkend jsme zakončili v Liptovkém Mikuláši opět Haluškami.

Moravský kras, aneb jak jsme hledali nové jeskyně

Po návratu z Korsiky jsem se doma ani neohřál a už mě čekalo další dobrodružství. S nejlepším kamarádem Ježkem z Vizovic jsme vyrazili do Moravského krasu, kde jsme v okolí Holštejnu a Ostrova u Macochy doslova po kolenou a břiše prolézali veřejnosti nepřístupné jeskyně, propasti a závrty. Začali jsme jako obvykle stylově, takže před prvním vstupem jsme se naladili proti strachu trochou slivovice s pivečkem, aby nás náhodou nepřekvapila klaustrofobie :-) Pak už jsme navlékli holinky, montérky, helmy, čelovky a rukavice. Vypadajíce jako blbci zabalení do overalů uprostřed léta jsme došli ke vstupu, odemkli ho a po 40 m dlouhém žebříku slezli do našeho prvního podzemí, konkrétně jeskyně Lopač. Byla pro nás zajímavá aktivním podzemním tokem, díky kterému jsme stále šli vodou a slézali různě vysoké vodopády. Ke konci došlo už i na plazení se po zemi blátíčkem a jílem, no moc velká paráda. Cestou zpět jsme dostali za úkol vynést ven asi 30 m dlouhý husí krk, což v tom bahně, vodě, průlezech a na žebřících nebyl vůbec lehký úkol. Šel jsem první a po překonání dlouhého žebříku jsem se zašprajcnul kdesi mezi krápníky a z ničeho nic mi husí krk vypadl z podpaží. "O ou!" řejl jsem si, když jsem ho viděl nedostižně odjíždět chodbou směrem k žebříku, pod kterým stál Ježek. Po chvíli se ozvalo: "mrd!" a potom: "kurva co děláš?", no a tak jsme si celou proceduru zopakovali, tentokráte už s dobrým koncem. Po výlezu z jeskyně jsme naše čisté oblečení skoro nepoznali, dali pivko a zašli ještě do jeskyně Balcarka, kde se nám podařilo totálně rozebrat místní průvodkyni, takže ke konci už raději skoro nic neříkala, bo se jen pořád smála. Také super byl chlapík, co tam šel s náma i se svojí ženou, neboť u jezírka, do kterého se dle pověsti házejí peníze (1 Kč za šťastnou svatbu, 10 Kč za šťastný rozvod) povídám: "nemáš pětku vole?" (sem myslel, že za mnou stojí Ježek), pohotově sáhl do pěněženky a s úsměvem tam hodil ty pětky rovnou dvě. Odpoledne jsme ještě byli v jeskyních pod Holštejnem, podívali se na Adama Ondru a vše jsme zakončili v místní hospůdce dobrým pivem. Večer jsme se přesunuli na chatu jeskyňářů, kde byl táborák a promítání fotek. Paráda.

Nevím proč, ale vstávali jsme až v 11 s dost bolavou hlavou. To asi z těch jeskyní. Dali jsme si obídek a vyrazili do dalších jeskyní. Dnešního dne nás čekalo prozkoumání jeskyní Ostrovské Vintoky, které jsou pěkně rozvětvené, části tvoří propasti, které jsou plné bahna, zbytek je zase pokryt krápníky k nimž se musí člověk pěkně proplazit. Odpoledne jsme přejeli kousek nad Ostrov u Macochy, kde jsme se spustili dolů do Manželského závrtu. To byla také pěkná paráda. Nakonec jsme se dostali 170 m pod povrch, při čemž jsme využívali žebříků, dřevěných výstuh a vlastních sil. Byla tam i místa, kde jsme museli vydechnout, abychom se popoplazili o pár decimetrů dál. Dokonce jsem si jednu chvíli mylsel, že se ze mě stal jogýn, neboť jsem se musel proplazit bahnem dolů doprava s kopce, ostrá zatáčka doleva a opět mírně doprava nahoru, to vše v prostoru o šířce těla a délce asi 2 metry. No prostě nádhera. Večer jsme opět strávili v místní putice v Holštejnu a nocí se propili a propromítali až do rána, kdy jsme museli poklidit a vyrazit směr Vizovice, neboť jsme se o víkendu chystali do Tater. Do podzemí se určitě ještě vrátíme, máme příště přislíbené Amatérské jeskyně...