čtvrtek 21. října 2010

Dachstein na běžkách, aneb jak nastala sexuální revoluce

Rok se sešel s rokem a my zase vyrazili do Rakouska na ledovcové plato v masivu Dachsteinu - 3004 m n.m. Oproti loňskému roku nám počasí přálo snad ještě víc, než bylo třeba. Celou dobu svítilo sluníčko, nad námi bylo modré nebe, pod námi občas z mraků rozlité moře a pohodovou atmosféru dotvářely barvy podzimu. Co víc si pro ideální start do běžkařské sezony přát. Snad jen trochu více mládí a odolnější tělo.


Každé ráno jsme poctivě jezdili lanovkou z Ramsau nahoru na Dachstein, kde jsme pak jezdili na ledovci a to jak klasiku, tak bruslení. Ze začátku se kroužilo mezi všemožnými reprezentanty všeho druhu a vzhledu, abychom je znervóznili, že jsou pomalý. Reprezentantek tu jezdilo taky požehnaně a je pravda, že některé z nich před námi museli doslova utíkat. V druhé části tréninku jsme se pak věnovali technice a zvláště pak jízdě bez holí. Odpoledne nás čekal zasloužený polední klid, kdy jsme v postýlce přemýšleli o podstatě mužství. Pak už ale zvonil o půl čtvrté budík a my museli vstát a jít na odpolední trénink. Ten byl buď na kolečkových lyžích nebo se chodilo do lesa skákat imitace. No a pak už byla večeře a naše oblíbené videorozbory, které nám občas spestřili svoji návštěvou reprici Kukin s Razýmkem a trenérem "Bárou".


Po zbytek pobytu to byla klasicá nuda v podobě nákupů u "Williho", pouštění si kvalitní muziky od Záviše, balení všeho, co mělo sukni a prošlo kolem nás. Ve středu naše zoufalost přetekla tak daleko, že jsme si schválně nechávali padat věci z okna k biatlonistkám na balkón a to jsem pak už jako správný trenér musel zasáhnout a naordinovat svému družstvu tvrdý restart (radler, pivo a slivovice). Já samozřejmně jenom dohlížel, aby vše bylo v pořádku. No a pač více podrobností zůstane navždy mezi náma, tak můžu ještě sdělit, že jsme si to tam řádně užili, kvalitně potrénovali a máme díky tomu už přes 100 km na běžkách.

pátek 8. října 2010

Free Litovel Bobrcup 2010, aneb jak Ježci skalní oholili bobra

Rok se sešel s rokem a na nás čekala opětovná výzva ohledně adrenalinového závodu, který se skládá ze tří disciplín. Na prvního (já-běžec), čeká běh kros cca 15 km (chrti od 48 zbytek až 100 minut) - lesní cesty, asfalt cca 2 km, 5 x brod přes řeku, nejhlubší je po krk. Druhý (Ježek-MTB) se musí popasovat s 25 km MTB cross-country (Gary od 54, na skládačce až 140 minut) - lesní a polní cesty, 3 x brod řekou na horském kole a poslední z týmu (Francesco-vodák) musel dát sjezd na divoké vodě 6 km (tuleň Gaston 21, bez pádla 60 minut) – řeka Morava úsek nad splavem cca 3 km proti proudu a zpět + několik prima přeběhů včetně třímetrového skoku do bazénu. Obtížnost WW I – IV (dle hodnocení divoké vody a množství vypitého rumu před startem „na hranici sjízdnosti“ !!!). Celé dohromady to tvoří jeden tým, který jsme nazvali JEŽCI SKALNÍ a během závodu jsme byli spojeni bobřím odhryzem (štafetový kolík letos s č.98). Ono to letos vůbec bylo trochu jiné, pač řeka Morava se trochu rozvodnila a byl celkem oprávněný strach o životy bobrů a bobřic, takže nám běžcům to prodloužili o 2 km a z 5 brodů jsme šli jen 2 a to hned na úvod a povinně v plavací vestě. Bikeři byli úplně bez brodů a jen vodáci to měli stejné.

Tréninku jsme se opět moc nevěnovali, já byl celkem 5x běhat a to jaksi nestačilo, Ježek sice celé léto závodil, ale den před startem ho skolila nemoc a francesco chudák neví, kam doma dřív skočit, takže jsme do toho šli zase tak na půl. Slíbili jsme si však, že se za rok vrátíme a tentokráte se opravdu řádně připravíme. Hlavní změnou oproti loňsku bylo rozšířené zázemí našeho fanklubu, který se rozrostl ze 6 členů na rovných 15 a to bylo samozřejmě podél trati znát. Čekali na nás transparenty, občerstvení, hlasivky a i první pomoc v podobě piva v cíly.

Mára - běžec - Start se mi mimořádně povedl a do prvního brodu jsem skákal asi na 10. místě, netušil jsem však, že tam kde loni byla voda po kolena nebudu letos stačit a tak jsem zmizel pod hladinou jak pes, kterej neví, že má plavat. Po chvilkovém šoku a vypití půlky řeky Moravy jsem okoukal, že se jako musí plavat a tak jsem se nějak doplácal na druhou stranu. Zmrzlej, mokrej, napitej, vyčerpanej, o 100 m po proudu níže a o 50 míst v pořadí horší jsem vylezl z vody a bylo mi jasný, že to prdel nebude. Hned tu byl druhej brod, ale ten už jsem zvládl jako starej lišák a posunul se minimálně o 30 míst dopředu. Pak jsem asi 5 km držel krok se špičkou, ale pomalu jsem cítil, že mi začíná docházet, až se stalo, že mi došlo. Klouzavá, bahnitá a přespříliš rovinatá trať mi vzala více sil, než jsem čekal a tak jsem se do cíle doslova jen doplazil. Předával jsem přesně na 50. místě se ztrátou 12min na vítěze a jen tak tak před první ženou . . . (minutu a půl). Slibuju, že bez tréninku už do toho nejdu.

Ježek - biker - Zase jsem to málem nestihl. Fandil jsem totiž Ježkovi a najednou mě volají na start, navíc jsem nevěděl, kam si mám dát kolík a tak jsem si ho narval do huby. Trať nebyla zase tak hrozná jak to na první pohled vypadalo, ale prudké výjezdy se musely běhat, pač bahna bylo více než dost. Ještě že nebyl žádný ten brod. Celou noc jsem totiž promarodil a tak by mě to asi zabilo. Nakonec jsem náš tým posunul 44. časem dopředu a čekal, co se bude dít dál. Příští rok jdeme do toho a to by v tom byl čert, abych toho Hrušku konečně nezařízl.

francesco - vodák - Kluci mi to docela dobře rozjeli a tak jsem do toho šel po hlavě taky, hned na louce jsem udělal tři lidi, ale na vodě vinou horšího matroše jsem zase něco ztratil. Kluci se mi loni smáli, že jsem se dvakrát cvaknul a tak to letos bylo bez udělání. Stejně tak jsem dal i cílový seskok do bazénu a přivezl náš bobří odhryz na celkovém 44. místě do cíle (38. v kategorii) v čase 2:58,27. Příští rok seženu ten nejlepší matroš a tu první třicítku musíme udělat.

Takže takové to letos bylo pohledem závodníků. Musím za nás za všechny poděkovat fanklubu, všichni nám moc pomohli a těšíme se, že se za rok zase sejdem. Pivo samozřejmně teklo proudem do brzkých ranních hodin, ale to už na Pasekách u výborného gulášku od mamy Ježkové :-)

Kompletní výsledky najdete zde: výsledky

Záznam televizního vysílání je zde: ČT4 Sport

Stránky závodu: Free Litovel Bobrcup 2010

Report z loňského ročníku: Bobrcup 2009

pondělí 4. října 2010

Ferraty u Lago di Garda, aneb jak jsme se plazili po ocelovém laně

Na závěr sezony mě čekala odměna v podobě zájezdu k jezeru Lago di Garda se skupinou sportovně naladěných človíčků směrem na ferraty, tedy uměle zajištěné cesty. Předpověď nebyla nic moc a tak mě překvapilo, že nás po příjezdu do Itálie přivítalo Sluníčko. Proto jsme neváhali, oblékli se, nafasovali potřebný materiál a vyrazili do oblasti Arco-Dro na první ferratu s názvem Colodri. Jedná se lehkou cestu s poměrně malým převýšením a jen dvěma težšímy místy s hrozbou pádu kamení. Prostě ideální na zaškolení nezkušených a probuzení zkušených. Jarka dělala dokonalou figurantku a já zase neustále všem kontroloval, zda mají správně sedák a prsák (přiznám se, že obzvláště některé prsáky bylo potřeba kontrolovat opakovaně). No a pak už jsme šplhali až nahoru, kde jsme se všichni sešli u vrcholového kříže a dali si zasloužený oběd. Cestou dolů jsme se stavili v místní tajné botanické zahradě, která je plná želv a veverek. Následovalo nakupování se zmrzlinou v historickém Arcu. Pak jsme se jeli ubytovat do kempu a večer zašli do centra Rivy del Garda na večeři a na dobré vínečko. Někteří pak zdolávali ferratu i cestou domů :-)


V neděli jsme si pěkně přivstali a vyrazili na ferratu vedoucí přímo z Rivy del Garda stěnou kolem kapličky St. Barbary na Cima S.A.T. v masivu Rocchetta. Čekalo nás poctivých 1200 m převýšení, se kterými nám notně pomohla soustava poněkud vzdušných žebříků, z nichž nejdelší měl dokonce 70 m. No paráda. Všechno to umocňovaly dokonalé výhledy na jezera Lago di Garda a na centrum Rivy. Navíc bylo krásně a teplíčko. Dolů už to zas taková paráda nebylo, no komu by se chtělo slézat takový krpál, fuj, nohy z toho bolely. Naštěstí to šlo docela rychle a tak jsme za chvilku byli v centru na zmrzlině. Večer jsme opět vyrazili na vínko a tentokráte došlo i na koupání, jehož kořením byla hraná divadelní scénka přímo před policejní stanicí. No co vám budu povídat, prostě: "Takže dobrý večer!"


Pondělní ráno nás přivítalo dle plánu mohutným deštěm, který se rozhodl zůstat s námi až do večera, takže jsme si museli udělat odpočinkový den. Dopoledne většina prospala ve stanu a odpoledne jsme udělali takovou malou opičí a lanovou dráhu pod altánkem. Nutno dodat, že díky nedokonalému napnutí a použití dynamických lan se jednalo a pořádně pekelnou zábavu a ne každý si na ni troufl. Kdo však tak učinil, nelitoval. Večer jsme opět zakončili pizzou a vínečkem, které nás tentokráte donutilo zahrát si na pláži hru zvanou aktivity, při které excelovala Jarkou se svoji sexuchtivou veverkou a pak taky mamka se svými třema černochy v tunelu. Ještě že máme ty pohádky že?


Poslední den ráno už zase svítilo sluníčko široko daleko a tak jsme se nechali převést busem do Pietramuraty, odkud jsme skrze místní kamenolom začali stoupat na slavnou ferratu na Monte Casale do 1632 m n.m. Šlo to docela dobře, až na ten batoh hozený skoro z půlky dolů. Naštěstí dopadl do travičky a já se tak mohl po staré přístupové cestě proběhnout dolů a nahoru. Kromě jednoho lehce nakřápnutého jablka se nic nerozbilo. Zázrak. A komu že se to přihodilo? Nejsem práskač, však on ví a poděkoval stylově - nahoře jsem dostal vychlazené pivko :-) Plynule jsme pokračovali stále nahoru středně těžkou ferattou, která se ale díky své délce řadí mezi ty těžší. Popravdě i já se už těšil na dosažení vrcholu. Tam jsme na krásné louce s výhledem do údolí řeky Sarche a odporným bagrem dali oběd, pivečko a pak mastili rychle dolů na autobus. Všichni to zvládli na minutu přesně a bravurně, takže jsme vše řádně ukončili a ač to to bylo krátké, tak to bylo intenzivní a já sám jsem si odvezl spoustu zážitků. A nejen to :-) Jsem taťka, mam mamku a dokonce i malýho prcka :-)

PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)

Všechny fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky