V sobotu nás opět probudilo sluníčko, jež se snažilo fingovat teplo namísto opětovných -30°C, takže jsme zůstali v posteli až do oběda, neboť bylo všem naprosto jasné, že náš autobus převlečenej za osobní auto v týhle kose startovat nebude. Jedinej, kdo vstal, byl Ježek, kterej rozebral půlku motoru a se slovy, to je stejný jako na vétřijéska, zapálil noviny a narval je do nějaký trubky. Prý Turbo. Pozor, z jiskry vzejde plamen! A tak světe div se, auto nehořelo, nýbrž startovalo, tak jsme do něj naskákali a jeli opět na Grönklit provětrat na chvilku prkénka a rozhodnout, co že to budeme mazat. Odpoled
ne započala konečná příprava lyží, která se protáhla až do pozdního večera. Finální máza teda vypadala takto: parafíny SkiGo LF Green, LF Graphite, struktura Nyč-sport cold, LF Green, LF Graphite, struktura Nyč-sport cold, HF Green + Orange, HF Green + Orange, struktura Nyč-sport cold, C105, struktuta Nyč-sport cold. Stoupací pak SkiGo Base zažehlený, na to 2x SkiGo HF Blue a třetí vrstva mix SkiGo HF Blue + Vauti Fast K18. Završili jsme to těstovinovou anabází o minimálně patnácti chodech, kdy jeden druh těstovin střídal ten druhý a omáčky proti sobě bojovali jako kdysi naši dědové 
za vlast. Pak už jen rychle nachystat věci, namalovat na čísla naši vlajku a šupky hupky předstírat spánek. Teda všichni kromě Ježka, který jakožto závozák dostal CK státní úkol každé 2 hodiny nastartovat auto a jet ho na půl hodiny projet, aby nám zase nezamrzlo.Ve 3:00 sakra brzo ráno začala hrát na pokoji ta debilně podmanivá hymna Vasaloppetu, takže ležíce spíce se po srubu pohybovalo pět mumií, které se střídavě praly o záchod a
rychlovarnou konvici na čaj. Nakonec vše dopadlo dobře, zbyl čas i na společné foto v číslech a 5 min před čtvrtou ranní jsme se vydali, teda hlavně díky Ježkovi, na start. Cesta probíhala celkem v poklidu, Ježek spal za volantem, Ziki chrápal jak medvěd při hladovce, Fandu se nepodařilo naladit, Klára propadla hysterii, neboť jsem ji zapomněl vzít vložky do bot, Vopi rozjímal nad zplynováním 15 000 účastníků, Doktor se chtěl operovat, Zámek neustále něco zamykal, Tyčka spal jak dudek a francesco řešil, zda je lepší bidet nebo bidetová sprcha. Zkrátka atmosféra jak má být. Zácpu (naštěstí tu na si
lnici) jsme chytli až 2 km před Selenem a u odstavného parkoviště se nám klaněli, když jsme ukázali, že máme samolepku ELITESERVICE a pustili nás pěkně dál, takže jsem parkovali asi 50 m od startovní čáry. Tomu říkám luxus, kvůli kterýmu se vyplatí jet chvíli (asi 4 a půl hoiny) rychle. Deset minut po příjezdu se otevíraly vstupy do vln, takže si všichni v klidu odnesli lyže do stopy. Teplota -16°C naznačovala, že dnes bude pěkně teplíčko. Pak se započala řešit jedna z nejdůležitějších a zíroveň nejsložitějších akcí - sraní. Někdo vyhmátl volnou kadiboudu, někdo v
yužil obrovského bagru a jeho radlice a někdo zase zavítal do lesa. Mě se poštěstilo najít si krásnou paseku s úžasným výhledem přímo na start, ale jen do té doby, než nademnou započal kroužit televizní vrtulník, který se rozhodl provádět kamerové zkoušky na neznámem předmětu, potažmo mě. Díky dostatku času jsem se stihl jít rozjet a ověřit si tak, že jsme namazali až podezřele dokonale. Mezitím se výrazně oteplilo na -15°C a my šli bojovně na start.Přesně v 8:00 se dala masa 16823 závodníků do pohybu. Tentokráte jsem na startu nezaspal a vyrazil jak se patří a sluší dopředu. Během celé rovinky jsem se zadrženě pohyboval do 10. místa, bo sem to nechtěl přepálit. Pak ale přišla sjezdovka a kucí závodníci se rozhodli, že nám ostatním ukážou rozdíl
mezi nebem a zemí, takže jsem se velmi rychle propadl někam do třetí stovky. Nahoře na kopci se to zformovalo do tří skupin, v první bylo osm lidí, ve druhé asi 100 a v té naší zhruba tak 150 lidí a já byl dokonale ukryt na jejím chvostu. O ou, asi chyba, ale rychlejc to fakt nešlo. Tak jsem za to teda trochu vzal a prokousával se směrem dopředu skrze ty naivní odpadlíky, co mysleli, že uměj rychle lyžovat, ale nedošlo jim, že ten závod nemá 5 km, ale 90. Ve Smägenu už jsem byl 150. a dostal se na čelo té naší skupiny. Bohužel jsem byl jedinej, kdo chtěl dojet tu první sku
pinu, takže jsem za to bral co to šlo. za mnou se drželo asi 6 borců, co odmítali střídat a postupně jsme kosili jednoho odpadlíka za druhym. V tuhle chvíli mě ten závod fakt dost bavil a užíval jsem si navalených endorfinů, lyže jely jako vždy dokonale, tělo jelo prasecky dobře, 8 tvrdejch stop, sluníčko, teplota od -10°C do -2°C, co více si přát. Navíc Ježek zvládal dokonale občerstvovat, takže ani nebyl hlad. Na půlce jsem si říkal, že bych za to mohl trochu vzít a zkusit se posunout ještě někam více dopředu. Vzal jsem za to opravdu mistrně a uviseli
mě už jen tři lidi, kteří teda stále nestřídali a navíc, když přišel největší kopec před Oxbergem, za to hrozitánsky vzali, takže jsem najednou za něma vlál jak hadr na holi já . . . přišla krize, těžká krize, ale ještě jsem se z ní tak nějak dostal a z posledních sil se doplácal až na Högberg. Dost mi pomáhalo, že stále ještě někoho dojíždím a předemnou že jsou jen dva z té naší pomalejší skupiny. Za Högbergem čekal znovu Ježek, dostal jsem napít, ale v podstatě jsem ho už viděl tak trochu rozmazaně. Přišla druhá brutální krize, takže mezi 75. a 81. km závodu jsem se doslova zastavil a v místec
h, kde normálně jezdím soupaž, jsem se dvakrát přistihl, jak ťapu stromeček. Nejhorší zjištění bylo, že ten úplně ruplej matlal, co vypadá, že každou chvíli umře, mi pomalu, ale jistě začíná ujíždět . . . Naštěstí přišel Eldris, poslední občerstvovačka, z ničeho nic vzkříšení posledních sil (zřejmě se mi uvolnilo kus špeku na břiše) a mastil jsem do cíle co to dá. Poslední kilometr byl už trošku zu viel a po projetí cílovou branou se moje mamutí tělo sesunulo k zemi, jak kdyby mě zezadu přebrousil Řepka. Bylo z toho nakonec neuvěřitelné 89. místo v rekordním čase 4:23,48. Rychlejc už to fakt nedovedu.Chvilku jsem si poležel a pak se pokusil vstát. Moc to nešlo. Nakonec s pomocí pořadatelů jsem přeci jen opustil cílový prostor, z posledních sil si převzal meda
ili, na kterou se mi podařilo odplivnout směsici hlenů a gelu a pak už se o mě zase na chvilku staraly takový ty hezký pořadatelský holky, co mi vzaly během mých křečí úplně do všeho lyže do úschovny a vyslaly mě na autobus. Do něho mi musel pomoct Thomas Alsgaard, ty dva schody byly nad moje síly. Tak nějak jsem cítil, že pomalu, ale jistě umírám. Ještě jsem vysedl, našel si pytel s věcma a pak už si jen tak matně pamatuju, jak mě někdo podpírá a následně odnáší . . . Pak jsem se probudil v medical stanu napojený na kapačku, dostal jsem glukozu, čichnout něčeho povzbudívýho a ještě nějaký dva prášky. No prostě jsem si tam poležel dvě a půl hodinky, během kterých jsem stále myslel, že je to moje poslední minuta v životě, do všeho křeče, brutální kašel, sýpání, dech jako když mě honí tlupa černejch kamarádů a tep minimálně 250 za minutu, mozek nepracoval (doufam, že už 
začal). Co víc vám mám povídat, než že takovejhle pocit už nikdy nechci zažít. Pak jsem se už dokázal zvednout, zašel si do sprchy, potkal kluky a šli jsme na jídlo.U cíle jsme se pak potkali s ostatními. Fanda mě honil a asi by mě i dojel, ale naštěstí jsem měl na trati nastrčeného Ježka, jenž mu nejdříve na prvním občerstvení narval skrz zatnuté zuby do huby enervitovou tabletu i přes Fandův evidentní odpor, neboť je na ni alergický. Když to Ježek zjistil, snažil se tragédii zmírnit nastříkáním mu
ionťáku přímo do huby skrze pěnu, která z něho zatím vycházela. Na té poslední občerstvovačce zase Ježka zmátlo, že chce Fanda gel i napít, takže mu dal gel a když vedle něj běžel ještě s tim pitím, tak se ozvala tupá velká rána a Fanoušek tam zůstal stát jen s jednou holí. Ježek nelenil a v rychlejším čase než je přezutí pneumatik u formule 1, mu dal hned do ruky náhradní hůl. Další v pořadí byl Ziki, který si vzpomněl na svojí někdejší formu a způsobem start cíl to profrčel jak Maty zamlada. Kdyby nedošlo k chybě ve výpočtu vzdálenosti trati, tak to bylo ještě o kousek lepší, ale tak nějak nám 
chlapec kilometr před cílem už chtěl zkončit :-) Francesco taky zabojoval a i když jen tak tak, tak splnil cíl, být do 1000. místa, takže ač nerad, jsem ho musel pochválit. Zámek nám chlapec opět pěkně vytuhnul, budeme ho muset asi trochu nakrmit tukem, aby měl pak z čeho jezdit. Jo Vasák holt není žádná Soběšická mulda. Tyčka jel na své poměry taky myslim velmi dobře, stejně tak Honza, kterého trošku omezovaly zdravotní problémy. Klára mi udělala největší radost, neboť dokázala získat medaili a to i přes to, že vítěz se zbláznil a i když byl za několik posledních let zcela nejpomalejší sníh, tak zajel jeden z nejrychlejších časů. Navíc byla 48. žena (1. Češka), takže mi nezbyde, než zase mýt nádobí, pač já byl nejlíp až 50. Vopi byl sice z naší skupiny poslední, ale rozhodně ne mezi ostatními a na to, že musel startovat až skoro ze zadních pozic, tak dojel ještě stále ve 
výborném čase. Prostě všem ještě jednou moc gratuluju, podali jste krásné výkony.Večer po závodě proběhl krátký večírek na rozloučeno, myslim, že rekord bylo jedno celé pivo a jeden panák slivovice. Pak už každý definitivně vytuhl. Ráno jsme zabalili, poklidili (díky Kláro, díky), udělali soutěž, kdo že se nejblíže dokáže ohnout směrek ke tkaničkám. Rozloučili jsme s Morou a jejím Intersportem, odvezli kluky letce na nádraží a pak poklidnou cestou jeli směr domov. Většina ji celo
u prospala, Ziki pořád vykřikoval Camping a rádio Fanda hrálo celou dobu dokola jednu písničku (Medvídek z Bogoty usnul a spí . . .). V Trelleborgu jsme stihli ještě námořnickou večeři, loď jsme opět prochrápali a pak už to byl domů docela kousek. No jsem zvědavej, kolik se nás do Švédska za rok vrátí . . .Tak ještě pro úplnost oficiální výsledky naší skupiny:
ŽENY:
Klára Wied
enová...........48. místo, čas.......5:54:02 hod. /první z ČR/MUŽI:
Marek Pazderský ........ 89. místo, čas.......4:23:48 hod. /třetí z ČR/
František Landa..........203. místo, čas...... 4:39:46
Jan Zampr....................636. místo, čas.......5:08:08
Martin Moravec......... 993. místo, čas .......5:21:09
David Zámečník....... 1843. místo, čas........5:46:55
Petr Tamchyna.........1899 .místo, čas........5:48:48
Jan Kalvoda...............1928. místo, čas........5:49:56
Martin Vopěnka........7426. místo, čas........8:06:10
