Kitzbühelské Alpy, aneb jsme se orazítkovali

Po náročnějších zájezdech v horách na mě čekala příjemná a milá regenerace v podobě přechodu Kitzbühelských Alp s malou sourodou skupinkou příjemných lidiček, navíc nalehko s bydlením na horských chatách s místní dokonalou polopenzí. Vítek nás spolehlivě převezl do Rakouska k lanovce na Lärchfilzkogel, která nám ulehčila první metry výstupu. Pak jsme už pěkně po svých vyšli k jezeru Wildsee a za příjemného polojasna šlapali dál po travnatém hřebenu plném místních krav Milka. Oběd jsme dali doslava mezi kravinci :-) Odpoledne nás pak čekaly staré doly s kapličkou a salaší, kde bylo k dostání teplé i studené pivo a čaj z vědra pro krávy. Následoval dlouhý a úmorný sestup bludištěm stezek až k Vítkovi, který nás převezl do Kitzbühelu, kde jsme bydleli. Ubytovatel byl Novozélanďan, jenž si vzal Bulharku a něco podobného se jen tak nevidí. Každopádně notně posilněn zřejmě nejedním jointem nám popsal, kde budem spát a rozlil výtečnou vodku na uvítání. Naštěstí se nám podařilo prchnout do hospody na jídlo.

Ve čtvrtek nás na kopec opět vyvezla lanovka, tentokráte slavná Hahnenkammbahn, která vozí nahoru závodníky nejslavnějšího sjezdu na světě. Sami jsme si start ze startovní budky vyzkoušeli. Pak už jsme putovali vzhůru po svých do hospody na Pengelsteinu a následně na náš první společný pořádný vrchol - Schwarzkogel 2030 m n.m. Zde se zrodil nápad na orazítkování se a jakožto hlavní razírník jsem vybral bříško, takže každý na vrcholu musel ukázat pupík a dostal jednu dobře mířenou modrou mazanici na kůži. Pak už jsme jenom rychle seběhli do údolí na chatu Oberlandhütte, kde jsme popíjeli pivečko a baštili místní dobroty.

Další den jsme se probudili do uplakaného počasí a tak jsme si trochu zkrátili původní trasu. V dešti a mlze jsme nakonec vystoupili jen na jeden z původně plánovaných pěti vrcholů a to na Gerstingerkogel 2035 m n.m. Následná hřebenovka a bloudění klečí, borůvčím a brusinčím nám ale možná v tom lijáku dala zabrat ještě víc, stejně tak jako zabahněná a zahovněná cesta od krav. Nakonec jsme byli docela rádi, že jsme došli dolů a měli se kde usušit a převléct. Večeře jako vždy výborná a hra kostek a karet nebrala konce . . .

Sobotní ráno nás přivítalo opět sluníčko a dobrá zpráva, že nás může Vítek popovést autem kousek dál, abychom nemuseli šlapat po asfaltu vzhůru údolím. Dovezl nás až k horním salaším a pak už jsme za sluníčka stoupali vzhůru kolem Reinkarsee na náš nejvyšší vrchol ceého putování Kröndlhorn 2444 m n.m. Zde proběhl obídek a také další razítkování. V kapličce místní pobožné sekce jsme našli vrcholové razítko a tak nemohlo přijít nikam jinam, než na zadek. Volilo se pouze mezi pravou a levou půlkou. Posilněni a oraženi jsme seběhli dolů a vymysleli si ještě jeden vrchol navíc, tentokráte jen nalehko. Byl to Tristkopf 2361 m n.m. Domů nás pak hnala mračna vody, ale stihli jsme to všichni až na chatu Neue Bambergerhütte. Zde mají super dva pejsky a ráznou paní domácí, co nám navařila, až byla břicha k prasknutí.

Neděle začala opět deštěm a navíc skoro vichřicí. Nevzdali jsme to a šli proti proudu, za což jsme byli odměněni ještě větším větrem, ale i sluníčkem. Přešli jsme sedlo Salzajoch a pak si to namířili nahoru na Königsleitenspitze 2315 m n.m. Pravda je, že na vrcholu si nikdo rovně nestoupl, pač by ho jinak asi odnesl vítr, ale jinak to docela stálo za to. Svítilo na nás sluníčko a v dálce se na nás řítila bouřková mračna z Vysokých Taur. Tak jsme ještě než to peklo přišlo rychle seběhli dolů k Vítkovi a zdárně tak ukončili naše putování. Bylo to fajn, tak zase příště . . .

PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)

Všechny fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky