pondělí 4. října 2010

Ferraty u Lago di Garda, aneb jak jsme se plazili po ocelovém laně

Na závěr sezony mě čekala odměna v podobě zájezdu k jezeru Lago di Garda se skupinou sportovně naladěných človíčků směrem na ferraty, tedy uměle zajištěné cesty. Předpověď nebyla nic moc a tak mě překvapilo, že nás po příjezdu do Itálie přivítalo Sluníčko. Proto jsme neváhali, oblékli se, nafasovali potřebný materiál a vyrazili do oblasti Arco-Dro na první ferratu s názvem Colodri. Jedná se lehkou cestu s poměrně malým převýšením a jen dvěma težšímy místy s hrozbou pádu kamení. Prostě ideální na zaškolení nezkušených a probuzení zkušených. Jarka dělala dokonalou figurantku a já zase neustále všem kontroloval, zda mají správně sedák a prsák (přiznám se, že obzvláště některé prsáky bylo potřeba kontrolovat opakovaně). No a pak už jsme šplhali až nahoru, kde jsme se všichni sešli u vrcholového kříže a dali si zasloužený oběd. Cestou dolů jsme se stavili v místní tajné botanické zahradě, která je plná želv a veverek. Následovalo nakupování se zmrzlinou v historickém Arcu. Pak jsme se jeli ubytovat do kempu a večer zašli do centra Rivy del Garda na večeři a na dobré vínečko. Někteří pak zdolávali ferratu i cestou domů :-)


V neděli jsme si pěkně přivstali a vyrazili na ferratu vedoucí přímo z Rivy del Garda stěnou kolem kapličky St. Barbary na Cima S.A.T. v masivu Rocchetta. Čekalo nás poctivých 1200 m převýšení, se kterými nám notně pomohla soustava poněkud vzdušných žebříků, z nichž nejdelší měl dokonce 70 m. No paráda. Všechno to umocňovaly dokonalé výhledy na jezera Lago di Garda a na centrum Rivy. Navíc bylo krásně a teplíčko. Dolů už to zas taková paráda nebylo, no komu by se chtělo slézat takový krpál, fuj, nohy z toho bolely. Naštěstí to šlo docela rychle a tak jsme za chvilku byli v centru na zmrzlině. Večer jsme opět vyrazili na vínko a tentokráte došlo i na koupání, jehož kořením byla hraná divadelní scénka přímo před policejní stanicí. No co vám budu povídat, prostě: "Takže dobrý večer!"


Pondělní ráno nás přivítalo dle plánu mohutným deštěm, který se rozhodl zůstat s námi až do večera, takže jsme si museli udělat odpočinkový den. Dopoledne většina prospala ve stanu a odpoledne jsme udělali takovou malou opičí a lanovou dráhu pod altánkem. Nutno dodat, že díky nedokonalému napnutí a použití dynamických lan se jednalo a pořádně pekelnou zábavu a ne každý si na ni troufl. Kdo však tak učinil, nelitoval. Večer jsme opět zakončili pizzou a vínečkem, které nás tentokráte donutilo zahrát si na pláži hru zvanou aktivity, při které excelovala Jarkou se svoji sexuchtivou veverkou a pak taky mamka se svými třema černochy v tunelu. Ještě že máme ty pohádky že?


Poslední den ráno už zase svítilo sluníčko široko daleko a tak jsme se nechali převést busem do Pietramuraty, odkud jsme skrze místní kamenolom začali stoupat na slavnou ferratu na Monte Casale do 1632 m n.m. Šlo to docela dobře, až na ten batoh hozený skoro z půlky dolů. Naštěstí dopadl do travičky a já se tak mohl po staré přístupové cestě proběhnout dolů a nahoru. Kromě jednoho lehce nakřápnutého jablka se nic nerozbilo. Zázrak. A komu že se to přihodilo? Nejsem práskač, však on ví a poděkoval stylově - nahoře jsem dostal vychlazené pivko :-) Plynule jsme pokračovali stále nahoru středně těžkou ferattou, která se ale díky své délce řadí mezi ty těžší. Popravdě i já se už těšil na dosažení vrcholu. Tam jsme na krásné louce s výhledem do údolí řeky Sarche a odporným bagrem dali oběd, pivečko a pak mastili rychle dolů na autobus. Všichni to zvládli na minutu přesně a bravurně, takže jsme vše řádně ukončili a ač to to bylo krátké, tak to bylo intenzivní a já sám jsem si odvezl spoustu zážitků. A nejen to :-) Jsem taťka, mam mamku a dokonce i malýho prcka :-)

PS: pokud se vám na zájezdu líbilo a budete se hlásit na další, tak mi moc moc pomůže, když do přihlášky napíšete, že se hlásíte na mé doporučení a zároveň mě o tom napíšete mejla, díky moc Mára (je mi to trapný, ale krize je krize)

Všechny fotografie ze zájezdu naleznete zde: fotky