čtvrtek 21. října 2010

Dachstein na běžkách, aneb jak nastala sexuální revoluce

Rok se sešel s rokem a my zase vyrazili do Rakouska na ledovcové plato v masivu Dachsteinu - 3004 m n.m. Oproti loňskému roku nám počasí přálo snad ještě víc, než bylo třeba. Celou dobu svítilo sluníčko, nad námi bylo modré nebe, pod námi občas z mraků rozlité moře a pohodovou atmosféru dotvářely barvy podzimu. Co víc si pro ideální start do běžkařské sezony přát. Snad jen trochu více mládí a odolnější tělo.


Každé ráno jsme poctivě jezdili lanovkou z Ramsau nahoru na Dachstein, kde jsme pak jezdili na ledovci a to jak klasiku, tak bruslení. Ze začátku se kroužilo mezi všemožnými reprezentanty všeho druhu a vzhledu, abychom je znervóznili, že jsou pomalý. Reprezentantek tu jezdilo taky požehnaně a je pravda, že některé z nich před námi museli doslova utíkat. V druhé části tréninku jsme se pak věnovali technice a zvláště pak jízdě bez holí. Odpoledne nás čekal zasloužený polední klid, kdy jsme v postýlce přemýšleli o podstatě mužství. Pak už ale zvonil o půl čtvrté budík a my museli vstát a jít na odpolední trénink. Ten byl buď na kolečkových lyžích nebo se chodilo do lesa skákat imitace. No a pak už byla večeře a naše oblíbené videorozbory, které nám občas spestřili svoji návštěvou reprici Kukin s Razýmkem a trenérem "Bárou".


Po zbytek pobytu to byla klasicá nuda v podobě nákupů u "Williho", pouštění si kvalitní muziky od Záviše, balení všeho, co mělo sukni a prošlo kolem nás. Ve středu naše zoufalost přetekla tak daleko, že jsme si schválně nechávali padat věci z okna k biatlonistkám na balkón a to jsem pak už jako správný trenér musel zasáhnout a naordinovat svému družstvu tvrdý restart (radler, pivo a slivovice). Já samozřejmně jenom dohlížel, aby vše bylo v pořádku. No a pač více podrobností zůstane navždy mezi náma, tak můžu ještě sdělit, že jsme si to tam řádně užili, kvalitně potrénovali a máme díky tomu už přes 100 km na běžkách.