sobota 28. července 2012

Matternhorn a Breithorn, aneb jak jsme s Šochym oslavovali

Těžké pracovní nasazení :-)

Do mého letního sídla v Randě dorazil Šochy a tak jsme si hnedka šli pořádně zalézt na naše oblíbené plotny Schalikletterngarten. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo a pač jsme lezli jako když dozrává víno, tak zbyl čas i na fotky. Nevím proč, ale když jsme byl zrovna na hraně, tak mě Šochy vyblejsknul tak dokonale, že sám na celý údolí volal, že má na fotce Alfasamce :D


Výhled na Monte Rosu z Matternhorn
Druhý den jsme vyrazili nejprve do Zermattu, následně lanovkou na Schwarzensee a pak jsme za hodinku a půl pohodově vyšli na již dobře známou chatu Hörnlihütte. Zde byla tak strašná kosa, že i Japonci přestávali fotit a my se samovolně třepali, i když jsme měli na sobě všechno oblečení, co jsme sebou měli. Jediná chvilka, kdy jsme se přestali třepat nastala, když přišla seshora jedna Guidka s klientem a byla tak krásná, že jsme se před ní nemohli třepat, aby s nemyslela, že se třepeme kvůli ní. Raději jsme proto vyrazili na prohlídku první půlky kopce, která je spíše o bloudění než lezení a ráno nás bude čekat po tmě. Šlo nám to dobře a rychle, objevili jsme správnou cestu a zjistili, že sněhu je sice hodně, ale nějak to snad půjde. Jednotlivé úseky jsme si pojmenovali podle sebe, ale pač jsme chlapáci, tak si ty názvy raději nechám pro sebe. Večer jsme pak zhltli večeři a šli rychle spát.

Hörnligrat v celé své kráse
Matternhorn - 4.478 m n.m.
Ráno o půl čtvrté vstáváme, házíme do sebe narychlo několik chlebů a krátce po čtvrté jako jedni z posledních vyrážíme. To nám ale nevadí, známe cestu a jsme navíc dobře připraveni, takže předbíháme jedno lanové družstvo za druhým. Patří mezi ně i skupina Čechů jdoucích v šesti na jednom laně!!! "Pane Bože, co to je zase za Českou mordpartu?" říkáme si a rychle mlčky prcháme dále nahoru. Jen za sebou slyšíme hlášky typu: "Dělej, nesmíme je ztratit, zrychli, pojď, ale hlavně bezpečně kluci . . ." Postupně nás brzdí už jen dvě dvojice, které předlézáme ještě před starou chatou. Tam už musíme nasadit mačky a tím se náš postup lehce zpomaluje. Posléze přelézáme dolní i horní plato u Solvajky. Dál už je střídání ledu, skály a firnu, což je dost kostrbaté. Zjišťujeme, že před námi jsou ještě dvě dvojky a jedna jiná nás předlézá pod fixama. Poslední úsek už funím na strmém firnu jako prase a jsem rád, že jsme v devět ráno nahoře. Je to nádhera stát tu znovu. Krásné počasí, nikde ani živáčka, jen nad námi krouží helikoptéra a fotí si nás, jak chodíme po vrcholovém hřebínku. Pokochali jsme se řádně i nafotili a pak už jsme raději klesali dolů. Na fixech bylo dost přeplněno a jelikož jsme nechtěli být za hovada, tak jsme si chvilku i počkali. Nekonečně dlouhá doba to byla zpět k Solvajce, což jsme museli celé slézat. Následovalo pár slanění, jeden dost hlasitý návrat pro zaseklé lano a pak už úprk zpět až na Hörnli Hütte. Tam se v klidu přebalujeme a ptáme se, kdy jede poslední lanovka. Odpověď zněla: "za 30 minut!" Ajajaj. Berem nohy na ramena a prcháme dolů seč nám poslední síly stačí. Dobíháme přesně v 17:00 k lanovce a šťastni nastupujeme. Nestihnout to, tak se asi rozpláču. Celý výstup jsme zakončili tradičním pivkem v Zermattu. No bylo jich samozřejmě víc a co následovalo potom v kempu, o tom bych teda docela nerad mluvil, jestli mi rozumíte :D

Během traverzu Breithornu
Po dni odpočinku jsme ráno v půl šesté vyrazili taxikem opět do Zermattu a následně se probojovali skrze neuvěřitelně houževnaté zadkovoziče (sjezdaře) do lanovky na Klein Matternhorn. Jedinou útěchou po šrámech z těchto soubojů nám bylo, že s námi jedou takové hvězdy, jako Ondřej Bank, Filip Trejbal či třeba Maria Riesch. Nahoře rychle vyrážíme po ještě zmrzlém ledovci a docházíme až pod Polux. Následně bereme mačky a 45°strmým svahem stoupáme na první vrchol, konkrétně na Rocia Nera 4.075 m n.m. Pak přebíháme na první skalnatý vrchol Breithorn Zwillinge Ost 4.106 m n.m., od kud jednu délku slaňujeme a následně vylézáme i na druhé dvojče Breithorn Zwillinge West 4.159, ze kterého opět slaňujeme dolů a míříme k tomu hlavnímu, co nás dnes čeká. Dáváme sváču a pouštíme se do první délky hřebenu Triftjigrat, kterým postupně přes místa až 4a obtížnosti přelézáme na samotný vrchol Breithorn Central 4.159 m n.m. Máme vyhráno, počasí drží, je teplo, skála hřeje. Čeká nás už jen hřebínek na hlavní vrchol celého masivu a to Breithorn West 4.165 m n.m. Nejhorší ale pro nás je cesta zpět na Klein Matternhorn. Ledovec je úplně roztopený a boříme se až po kolena v letos ještě neroztátém sněhu. Horní stanici lanovky dosahujeme zcela vyčerpaní. Cestou do Zermattu spíme a následně rozjíždíme velkolepou oslavu u pivka. Návrat do kempu je více jak veselý . . .

Více fotek naleznete zde: lezení + Matternhorn + Breithorn traverz