pondělí 6. srpna 2012

Blue Virgins III

Závěr Hohlaubgratu na Allalinhorn
Východ slunce z Nadlhornu

Slavné tažení naší tajemstvím opředené výpravy pod názvem Blue Virgins pokračovalo i letos, kdy za mnou Ivo dorazil do mého letního sídla v Randě. Na druhý den byly hlášeny na odpoledne bouřky a tak jsme jako aklimatizaci zvolili krásný hřebínek Hohlaubgrat na Allalinhorn do 4.027 m n.m. Ráno v šest jsme se vydali do Saas Fee, abychom si v sedm pomohli nahoru lanovkou a následně i kousek metrem do mezistanice, kde jsme vystoupili ze zastávky do tunelu a za námi se nenávratně zavřely dveře. Po projití tunelu už jsme byli veselejší, sutí se promotali dolů na ledovec, ten přeběhli jako za mlada a začali stoupat nahoru na hřeben. Toho jsme po chvíli dosáhli a následovalo několik firnových výšvihů s krásnými výhledy na obě strany. Pak už přišlo na řadu lehké lezení o dvou délkách na samotný vrchol. Před námi byla fronta a tak jsme to oblezli trochu zprava, čímž jsme si klasifikaci alespoň o trochu ztížili. Nahoře bylo stále ještě krásně, tak jsme asi hodinku poseděli a bavili se krmením havranů. Dolů jsme pak asi za hodinku seběhli normálkou přes pár trhlinek a dopřáli si odpočinku v otočné restauraci. V lanovce dolů jsme spolehlivě vytuhli a málem jeli znova nahoru. Bouřka přišla hned, jak jsme sedli do auta.


Pohled z Lenzenspitze zpět na Nadelhorn
Na hřebenu Zwei Essel Grat
Další den jsme proseděli kvůli dešti v hospodě u Olympiády a ten následující se vypravili opět do Saas Fee, abychom mohli vyrazit nahoru na Mischabelhütte. Je to jedna z nejhezčích chat se super chatařem a hlavně dvěma zdravotníma sestřičkama, co tu přes léto dělaj. Už jen kvůli nim se sem vyplatí šplhat. Jsou totiž více než sympatické, příjemné a navíc i zábavné, no co vám budu vyprávět. Ze spodu sem je to sice pořádná šleha a poslední dvě hodinky navíc vedou po zajištěné cestě, ale jak jsem řekl, ty odměna nahoře stojí za to. Cestou se navíc velmi často potká stádo místních kamzíků, horských koz a svišťů. A o večeři raději ani nemluvím, neboť přidávají tak dlouho, dokud neprasknete.



Jedna z exponovanějších délek
Práce s lanem na Nadelhornu
To už ale ve tři ráno zvoní budík a my pomalu vstáváme na snídani, abychom ve čtyři ráno vyrazili směr nesmělý počin. Nejdříve po skále a následně ledovci šplháme ještě za tmy do sedla Windjoch a poté po firnovém hřebínku až na Nadlhorn 4.327, kde na nás už dopadají první sluneční paprsky a fotíme nádherý východ slunce nad Alpami. Sundaváme mačky a pouštíme se do tříhodinového lezení hřebenu Zwei Essel Grat (hřeben dvou oslů), který čítá celkem 23 věží a věžiček položených nad čtyři tisíce. První půlka je po krásné pevné skále a my ji převážně slézáme dolů, v druhé polovině si už opět na mačkách užíváme firnový a kombinovaný exponovaný hřeben. Najednou hlásím, že již není kam výše stoupat a my se tak fotíme na vrcholu Lenzenspitze 4.297 m n.m. Už to je hezký počin, ale my se rozhodli už předem, že stejný hřeben dáme ještě jednou zpátky. No byla to prostě nádhera. Neskutečně dlouhá, ale krásná. Za další tři hodiny jsme dokázali přelézt celý hřeben zpět na Nadelhorn, přičemž jsme si náležitě užívali mnohadélkové lezení v pevné skále. Sestup dolů po firnovém hřebínku ještě šel, ale jak jsme dorazili na ledovec, který se ve tři odpoledne proměnil v kaši a pomalu nám docházely i síly, tak se zbytek návratu na chatu proměnil v peklo a pořádnej opruz. Na chatě nás už netrpělivě očekávali, neboť nás sledovali celou dobu dalekohledem a dostalo se nám řádných gratulací přímo od chataře. Všem jsme pak museli vyprávět, jak to tam vypadá a podobně. Chatař dokonce donesl pivo a panáčka zdarma.

Pevná skála Nadelhornu
Celý Zwei Essel Grat
Poslední den jsme jen sestoupili dolů zpět do Saas Fee a nakoupili zásoby na večer, kdy jsme spolu s Šochovejma udělali mega grilování. Tím, že jsme se zapomněli domluvit,  kdo co koupí, tak to vyšlo parádově a na každého vycházelo asi pět kilo masa. Alelůja.

Více fotek naleznete zde: Allalinhorn a Lenzenspitze