Závěrečné jarní soustředění, aneb jak Krkonoše zezelenaly

Srdnatý souboj na trati kousek za Voseckou boudou

Na závěrečné jarní soustředění se po loňské show na Jabkenicích mnoho lidí těšilo, podobné množství naopak bálo. Po dvou letech jsme opět vyrazili do Krkonoš, tentokráte na Martinovu boudu. Sraz byl ve Špindlu ve 14:00 v restauraci Diana, kde započalo občerstvení, díky kterému nám ujela poslední lanovka na Medvědín. Nakonec se podařilo stihnou po chvilce zelený autobus na Špindlerovku, kde nás to opět vcuclo do restauračního zařízení. Zde jsme museli odolávat tlakům náhodně se z výřivky rojících krásek velmi spoře oděných, až z toho Thomas viděl dva měsíce. Nakonec jsme za tmy přeci jen vyrazili a v husté mlze a vánici děkovali všem, co vytvořili tyčové značení. Kousek za Petrovkou se nám vyronila Káťa, teda spíše její kotník a dojela na chatu jen díky včas a dobře podané dávce anestezik. Na Martitovce jsme se sešli s Markétkou, která dovezla na skůtru všechny věci, hodili se do retro hadrů, počkali na Bombise a večírek mohl začít. Nechyběly veselé historky, soutěže v exování piva, tanečky, bodyshoty a hlavně salvy smíchu, to vše na počest malé Brunice Esterky, která tímto může v životě chytit tak maximálně malej kašlíček. POKRAČOVÁNÍ

Birkebeinerrennet, aneb ráj všech klasiků

Během jedno z tréninků v Norsku

Druhá půlka března už pro většinu smrtelníků znamená konec sezony, jarní výlety na griotku, myšlenky na kolo či dokonce lázně. Ale to my ne! Pač víme, kde je ráj na zemi. V Norsku nad Lillehammerem v horském středisku Sjusjoen (Šušn). Sem se pravidelně přesouváme na podzim najíždět první kilometry a pak na jaře ladit formu před nejkrásnějším, ale zároveň nejtežším závodem ze seriálu Swix Ski Classics - Birkenbeinerrennet. Naše cesta vedla klasicky z Bedřichova přes nákupní centrum a Německem na loď. Tam se nám poněkud ztenčil časový náskok na minimum, neboť se přehnala sněhová bouře a z dálnice se stala jízda sněhovým polem, kde i pluhy zbaběle zvedal radlici a tak jsme se zase nalodili dolu k vlaku. No co, už jsme tam měli připravený místečko. Bouře pokračovala a tak jsme namísto klidného spánku cestovali do Švédska na mega obří houpačce. Pak už to šlo jako po másle a díky tomu jsme mohli nasadit běžky a kolem jedné odpoledne vyrazit poprvé do stopy. Slunce, teplota sněhu mínus 10, teplota vzduchu mínus 2, upraveno všech 280 km stop v nejbližším okolí, no tomu nešlo odolat. Takže jsme byli venku přes tři hodiny a úplně jsme se odvařili :D Ještě že byla na srubu sauna a mohli jsme se řádně zregenerovat. POKRAČOVÁNÍ

Vasaloppet, aneb kterak mě poprvé oprala žena

Plizi na startu Vasáku těsně za špičkou

Jako každý rok jsme koncem února vyrazili na daleký sever do Švédska na věhlasný Vasaloppet. Naše posádka se přesunula jako obvykle Bohouškem přes Německo, lodí do Švédska a pak už zase autem až do Hansjo na naši oblíbenou základnu. Jen tak mimochodem, nám těsně před morou došla nafta. Zbytek doletěl do Stockholmu a přijel za námi. Hned první den jsme si užili krásného lyžování v Grönklitu. Další dny jsme se jezdili projet na trať, abychom ji poznali co nejvíce a vryla se nám pod kůži. Odpoledne jsme pak trávili v lyžárně přípravou lyží, kluci vedle děláním masových hodů a pouštěním filmů od A do Z. Jak se blížila neděle, tak se stupňovalo napětí, sílila nervozita a každý se snažil vyladit všechny maličkosti, aby při závodě mohl být co nejlepší. Já například futroval čokoládu, Fanoušek posiloval, Pedro žral seno, Báťa jelena a francesco si oholil nohy. POKRAČOVÁNÍ