pátek 5. července 2013

Monte Rosa, aneb jak jsme bydleli sami na Margaritě


Na vrcholu Piramide Vincent
Letošní první výlet do Alp směřoval do Itálie na masiv Monte Rosa. Vše to začalo poněkud divoce, když jsme měli sraz v KFC na Zličíně, kde dělá strašně krásná dívenka Taťána, která mi natolik učarovala, že jsem tam nechal peněženku úplně se vším od karet, řidičáku, pojištění, tak hotovosti asi 50.000 Kč. No zjistil jsem to samozřejmě až na Rozvadově, když jsem chtěl zaplatit naftu. Naštěstí se mi podařilo o půl noci vzbudit bráchu a ten mi tam tu peněženku vyzvedl a ještě mi ji přivezl na čáru - ještě jednou díky, aneb mě ty ženský jednou fakt přivedou do hrobu. Zbytek noci už byl v pohodě a ráno jsme dorazili dle rozpisu na objednanou lanovku, která pro poruchu bohužel nejela. Takže nás odvezl najatý jeep jak někde v Africe na safari asi do 2.300 m n.m., kde začal sníh a pak už jsme museli pěkně po svých. No procházka to byla nechutně dlouhá i vysoká, navíc chvílemi dosti bořivá a tak namísto obídku na chatě po půl hodince chůze jsme dolezli až v šest večer úplně na kaši. Véča o osmi chodech nás však postavila na nohy a tak jsme večer rozjeli Becher párty i s personálem chaty.

Cestou na Signalkuppe, v pozadí Lisklamm
Druhý den byl v plánu pouze aklimatizační výlet na Piramide Vincent 4.215 m n.m. Byla docela kosa, okolo mínus 15°C a i trochu fučelo, tak jsme se tam moc dlouho nezdržovali a mazali zase zpátky do teplíčka. U chaty jsme si ještě udělali nácvik záchrany, chození s cepínem, na mačkách, brzdění a chytání pádu, no prostě všechno důležitý. S klukama jsem tak dlouho mrskal o zem, až se nám Michal propadl do trhliny a mohli jsme si tak vyzkoušet, vytahování na živo. Odpoledne byl na řadě nutný pravidelný odpolední spánek a večer pak řada Rádlerů s fandění Italům ve fotbale, což vygradovalo návštěvou myši z kuchyně a jejím následovným pronásledováním se snahou o nebetyčnou vraždu nevinného tvora žijícího ve 3.647 m n.m. No, jak už to tak bývá, myška byla drzá, ale taky chytrá, takže zdrhla :-)

Západ slunce nad Zermattem
Do třetího dne nasypalo a nafoukalo docela dost nového sněhu, takže cesta nebyla nic moc, takový, jak my říkáme, vopruz pochoďák. Podařilo se nám ale alespoň vystoupit na Zumsteinspitzi 4.563 m n.m., kde se mi chlapy váleli po vrcholu jak mrtvolky a ani se nechtěli fotit :-) Pak už jsme jen došli nahoru na Signalkuppe do 4.554 m n.m. na nejvýše položenou chatu v Evropě Capanna Margeritta, kde se nám večer ukázal halo efekt ze sluníčka v mrakách a venku začlo foukat a sněžit.

Na vrcholu Ludwigshöhe
Ráno nás čekala kosa kolem mínus 20°C, vítr takovej, že i prase by válelo sudy a sněžení hustší, než moč narkomana a vidět bylo sotva na nos princezny. I přesto jsme vyrazili na cestu dolů. Zhruba po dvou hodinách ve vzdálenosti zhruba 200 metrů od chaty jsme to mezi trhlinami i přes GPS byli nuceni otočit. Jak rádi jsme byli, když jsme vlezli znova do chaty, to si ani neumíte představit. Na chatě jsme zůstali úplně sami, no v Alpách v posledních letech naprosto nevídaný luxus, tak jsme si užívali sídla bohů, mastili karty a hodovali, až se nám to večer začalo otvírat a měli jsme nádherný západ slunce.

Sestup na Balmenhorn
Poslední den už byla brnkačka, seběhli jsme dolů hlubočákem na Ludwigshöhe 4.432 m n.m., abychom se mohli řádně kochat neuvěřitelnými výhledy na celou Evropu. při dalším sestupu jsme narazili ještě na jednu čtyřku, konkrétně Balmenhorn 4.167 m n.m. s krátkým kamenným dolezem a pak už hurá dolů. Cestou jsme v protisměru potkali asi tak dva miliony dalších alpinistů a nechápali jsme, jak je možný, že jsme tam včera byli fakt sami. No nádhera, na chatě jsme přibalili zbylé věci a šup šup na lanovku, která už jela a svezla nás dolů k autu. Cestou jsme se ještě stavili v místní restauraci, kde jsme díky Vitalimu i Andrejovi vše řádně zapili a zajedli. Dokonce došlo i na balení servírky - pozor, tentokráte jsem to nebyl já!!! a už to vypadalo i na mafiánskou válku, když se za ní Vitali hnal do kuchyně učit vařit Boršť, kde ovšem dělal její muž :-) no dopadlo to dobře jako celej vejlet a už se zase těším na další :-) 

Více fotek najdete zde: FOTO MONTE ROSA

pondělí 1. července 2013

Sportovní víkend v Bedřichově


Minulý víkend jsme měli teamové setkání v Bedřichově. Vše začalo už v pátek, kdy jsme započali připravovat trať pro BoBokolo na sobotu, přičemž nás málem sežraly muchničky a komáři a to takovým způsobem, že se jednalo téměř o plánovanou vraždu. Nakonec jsme trať přeci jenom postavili a zašli to spláchnout na Dolinu, kde jsme si ještě odpracovali večeři přenášením zmrzlinovače o váze 7,5 Báti a šlo se na kutě. POKRAČOVÁNÍ