čtvrtek 3. července 2014

Grossvenediger, aneb jak jsme měli konečně Vánoce na sněhu


Pohodička během výstupu
Malebné vesničky v údolí Matrei
Letošní první hory mě zavedli do Rakouska s CK Adventura, kde jsem mě za úkol pokusit se o výstup na druhou nejvyšší horu Rakouska Grossvenediger vysoký 3.667 m n.m. Noční přejezd autobusem utekl jako voda, ale objevil jsem hned dvě věci, co jsem fatálně zapoměl doma. Termoska na čaj se poměrně snadno vykompenzovala lahví od Fanty, ale v posteli pod polštářem zůstal spát můj věrný druh Pan Opičák. No, zakápl jsem slzu a tušil, že si to doma po návratu pěkně slíznu . . . Ráno jsme posnídali, nabalili potřebný matroš jako motyky, gumu kolem pasu, nějaký dvě železný věcičky a takový divný dráty na nohy (cepín, sedák, karabiny a mačky). Pak jsme za sluníčka šlapali na špacír od Tauernhausu z 1.500 m n.m. údolím Matrei skrze malebné vesničky až k vodopádů, kde se naše cesta stočila zle nepěkně přímo nahoru smě Alte Prager Hütte. Ano, v překladu stará Pražská chata, kterou kdysi před lety založil Pražský horský spolek kousek nad ledovcem. Ten je již dnes ta tam a od chaty je vzdálen další dvě hodiny chůze a tak i pohostinnost chaty je ta tam. Momentálně je zavřená a hodinu cestou dál a výš je postavena nová chata - Neue Prager Hütte ve výšce 2.790 m n.m. Sněhu po zimě zbylo ještě dost a cestou sem jsme museli překonat nejedno sněhové pole. Na chatě nás přivítali jako doma, uložili do pelíšků a za chvilku už každý slastně oddychoval. Co na tom, že byly dvě odpoledne. V práci se přeci spí nejlépe. Před večeří jsme zašli na chvilku ven blbnout do sněhu, nastavit si správně mačky, naučili jsme se v nich řádně chodit a také jsme provedli s Michalem instruktáž, jak správně brzdit cepínem. Pak už jsme naplnili břicha a zase rychle do postele.

Neue Prager Hütte
Nácvik chůze v mačkách
Ráno v 5 zazvonil budík, debil. No nic, rychle se obléknout, vybojovat záchod a šup na snídani. Vločky, čaj, chleba s marmeládou, sýrem a salámem. V šest odcházíme po sněhu bez maček směr ledovec. Všichni šlapou jak hodinky, mam z nich radost. Na ledovci se navazujeme do dvou družstev, bereme mačky a cepíny a pelášíme směr vrchol. Viditelnost je mizerná, dole prší, postupně to přechází ve sníh a fouká silný vítr. Cesta je z počátku dobře vyšlapaná, ale později vodník Česílko uvařil takovou mlhu, že jsem už ani neviděl čtvrtého člena svého lanového družstva, natož cestu, kudy mam jít. Ještě že mam na hodinkách ten výškoměr a kompas, který mi ukázal cestu kam jít. Jak bylo hnusně, tak nikdo nechtěl stavět a za 3 hodinky jsme byli na vrcholovém hřebínku. Peklo. Vítr silnej tak, že to lomcovalo i se mnou a holky nám začínaly lítat vzduchem jak hlášky na rádiu Beat. Naštěstí nebylo přes tu mlhu vidět, kam se dá spadnout dolů a tak se nikdo nebál a došli jsme si až ke kříži. Ten jsme našli poklepem hůlkou jako když slepej hledá cestu, vyfotili se, napili a hajdy dolů. Cesta nám zase zapadala, ale podařilo se ji udržet a šťastně se vrátit v 11:00 na chatu. Pak se venku teprve spustila čína, déšť, vichřice a pak i sníh. Dali jsme polívku a šli si na chvilku zase zdřímnout. Chata se vylidnila, zůstali jsme jen my a 5 bludných Holanďanů. Chatař se nechal ukecat, přitloukl na trám prostěradlo a pustil na plátno zápas MS ve fotbale Mexico-Holandsko. Kdo komu fandil je snad jasné. Rychle jsme zorganizovali tipovací soutěž za euro, vítěz bral vše. Hrálo se o 15 Eur. Vyhráli Holanďani, ale byli hodní a koupili všem panáky. Pak nám chatař pustil dojemnej příběh o svém životě a výstupu na Everest s celou svou rodinou, na kterej jsme všichni koukali s otevřenejma hubama. 

Grossvenediger 3.667 m n.m.
Hledání vrcholu
Poslední den jsme měli už jen pohodově sestoupit dolů do údolí, ale venku nás čekalo přes 30 cm nového sněhu, který pěkně na trávách a kamenech klouzal. Najít cestu dolů najednou nebylo vůbec jednoduché. Po chvíli jsme našli 5 bludných Holanďanů zcela mimo směr sestupu, zachránili je a pak bezpečně svedli dolů. Postupně na nás vykouklo i sluníčko a tak jsme končili, jak jsme začali. Sice bylo pekelné počasí, ale kopec se povedl a v horách bylo vlastně krásně.

Více fotek naleznete zde: fotogalerie Grossvenediger

Fotky od Miloše: foto Miloš