Blíží se druhá neděle v lednu a velká řada z vás se jako již každoročně postaví na start našeho nejslavnějšího masového závodu. Jedni mají poctivě natrénováno, druzí zase jedou z fleku (bez přípravy), každopádně si všichni chtějí závod užít, ať už jako vítězové, poražení nebo šťastně přeživší. Zde je pár malých rad, jak závod nepodcenit a na co obzvláště si dát pozor.
Týden do startu
Právě jste se přihlásili? Jste letos poprvé na běžkách? Nebo máte pocit, že jste tomu moc přes Vánoce nedali? Neblázněte, teď už nic nedoženete, trénovat jste měli začít mnohem dřív, nanejvýše se nyní pouze unavíte a na samotný závod vám nezbude dostatek sil. Zkrátka týden před závody se forma už jen ladí, což neznamená, že ji budete celý týden ladit v posteli, nedej bože v hospodě, ale lehkými kratšími tréninky. Také by chtělo začít chodit včas spát a přestat se alespoň na ten týden přejídat knedlíky.
Tip: Nesledujte od pondělí počasí, stejně nakonec bude v neděli úplně jinak, než říkají a vy z toho budete akorát zbytečně vystresovaní.
Den do startu - sobota
Nepropadejte panice, věřte sami sobě, popřípadě odborníkům ze specielních skiservisů. Pokud je venku mínus 10°C, tak se opravdu na červený klister nepojede, i když to v rádiu tvrdí Franta Kocourek. Každopádně to nemění nic na tom, že to, co se bude zítra ráno mazat, vám teď v sobotu dopoledne opravdu nikdo neprozradí, protože to ani on sám neví. Když už půjdete na lyže, tak jen na chvilku, opět připomínám, že na trénink je už příliš pozdě. Kdo si maže sám, tak si připravte parafíny, ať vás ráno čekají už pouze stoupací vosky. Překontrolujte gumičku ve vázání, nalepte na lyže samolepky, vyzkoušejte u hůlek košíčky i poutka, nasaďte si zkušebně číslo, připravte pití a věci na jídlo na druhý den. K večeři si dejte už jen něco lehkého, fazole nebo zelí by mohlo zítra připravit nepříjemné chvilky. Večer jděte včas spát, ponocování, pití alkoholu a sex se mužům rozhodně nedoporučuje, naopak u některých žen může mít pro následující den povzbudivé účinky.
Tip: Večer si pečlivě připravte batoh i všechny věci, co si budete brát sebou na start. Nezapomeňte na maličkosti, jako jsou brýle, rukavice, čepice, vosky, pití a jídlo jak před závodem, tak i během závodu, pokud sebou vezete bidon. A co boty, máte? A číslo?A čip?
Ráno před závodem - neděle
Včas se probuďte, oblíkněte na sebe věci, ve kterých budete závodit i se startovním číslem a čipem. Přesto ještě něco přihoďte, ať zbytečně neprochladnete. K snídani si dejte oblíbené, vydatné, avšak lehce stravitelné jídlo (optimální je jogurt, mysli a ovoce), také se pořádně napijte, alespoň půl litru. Až do závodu se snažte ještě něco vypít, ať máte dostatečně zavodněný organismus. Na místo startu se snažte dorazit v dostatečném předstihu, optimálně tak 1:30-2:00 před startem, ať se můžete v klidu rozcvičit, namazat si lyže a popřípadě i mázu vyzkoušet či poupravit. Na start nechoďte dříve jak 30 min předem, ale zase ne později jak 15 min. Pokud to jde, nechte na sobě co nejdéle ještě nějaké oblečení a celou dobu až do startu se snažte pohybovat a udržovat celé tělo v provozní teplotě. Startujete-li z lyží, nazujte si je zhruba 5 min před startem, stejně tak i hole, lyžemi pak stále lehce klouzejte dopředu i dozadu, ať vám nepřimrznou k zemi. Pokud máte lyže v rukou, nasaďte si alespoň hole (pozor ale, ať si je v tom mumraji nezlomíte). Rozmyslete si předem, kam si lyže poběžíte nazout, až vás vypustí z koridoru. Rozhodně se vyplatí běžet o 10 metrů dále a nazouvat si lyže v klidu, než se je snažit nasadit v největším davu. Čas se stejně měří až od lesa.
Tip: Když to půjde, pořešte včas i záchod, na trati na to není většinou čas a následky jsou nepopsatelné . . .
Start – 0. km – 752 m n.m.
Pro mnohé to nejdůležitější. Nejlepší pozice je v první řadě vpravo a uprostřed. Chvíle soustředění než přijde výstřel a pak co nejrychleji vybičovat tělo k maximálnímu výkonu. Prostě soupaž tak, jako kdyby vám šlo o život. Cílem je být na konci stadionu při vjezdu do lesa na prvním místě a pak je vyjetí na trať úplně v pohodě. Pokud na to nemáte, tak raději doporučuji jet pomaleji, nechat všechny rádoby závodníky odjet a vyhnout se tak zlomeným holím či jiné nepříjemné kolizi. To samé platí i při startu bez lyží.
Tip: Do poslední chvíle se pohybujte, ať zůstanete zahřátí a po nazutí lyží s nimi stále šoupejte, jinak přimrznete!
Nová Louka – 3. km – 784 m n.m.
Po překonání úvozu a výjezdu k Buku následuje první sjezd na Novou Louku, kde se přejíždí silnice. Sníh je zde vždy naházený lopatou, takže je měkký a většinou má úplně jiné vlastnosti, než sníh okolní, proto dejte pozor na zahranění lyže či dokonce zadrhnutí a následný pád. Na trati vedou tři stopy, pokud chcete jet rychleji, volte raději jednu z těch krajních, uprostřed se vám může stát, že zůstanete uzavřeni z obou stran.
Tip: Při přejezdu silnice je lepší být v prostřední stopě, ta je nejstabilnější.
Blatný rybník – 4. km – 764 m n.m.
Začíná první ostré a dlouhé stoupání. Zůstaňte v klidu, do cíle je to ještě daleko a tak nemá cenu jet naplno jenom kvůli tomu, že vás zrovna předjel největší soupeř. Najděte si své tempo, či tempo nějaké skupinky, co vám také vyhovuje a snažte se ten kopec vyjet v klidu a rovnoměrně. To, že vám to občas podklouzne je normální, stopa je umydlená a kolem Blaťáku to vždycky trochu smeká.
Tip: Nahoře na kopci se pořádně odpíchněte a vlezte si za někoho do pravé stopy, je to kratší a více to v závětří pojede.
Kristiánov – 6. km – 812 m n.m.
První občerstvovací stanice. Pokud už potřebujete pít či dokonce jíst, tak si najeďte do krajní stopy. Pozor na možné kolize při přijíždění či odjíždění od občerstvení, dost často se zde lámou hole. Pokud jste si toho nevšimli, tak už jedete chvilku do kopce a ještě vás pořádný kus čeká, až nahoru na Rozmezí je to téměř 4 km pořád do kopce s pouze jednou krátkou rovinkou. Začíná se opravdu závodit, tady už není čas na to, ptát se, kdo je kdo. Zbytečně to nepřepalte, ale pokud máte nějaké ambice, tak by to chtělo za to trochu vzít.
Tip: Občerstvovat už na 6. km je téměř zbytečné, pokud můžete, tak plynule pokračujte dál, čas ušetřený zdržením na občerstvení se vám bude určitě hodit.
Rozmezí – 9. km – 998 m n.m.
Máte za sebou první pořádné stoupání a zároveň jste na druhém nejvyšším bodě celého závodu. Je zde také první rychlostní prémie. Měli jste na ni pomyšlení? Tak si nechte zajít chuť, prémie všude na světě vybírá Standa Řezáč. Pokud si vezete vlastní pití, tak se napijte, zde je to vhodné. Nahoře to pořádně rozpíchejte a nechoďte hned do vajíčka, ze začátku to moc nejede a proto je to třeba nejprve trochu rozjet. Sjezd je dlouhý, nahoře těch pár odpichů ještě zvládnete, pak si odpočinete. V dolní části se sjezd stáčí doprava, takže volte pravou stopu – je kratší.
Tip: Snažte se být nahoře s nějakou skupinkou, abyste nejeli dolů sami, v táhlých dlouhých sjezdech to ve skupině jede vždy rychleji.
Knajpa – 11. km – 990 m n.m.
Po rovince to pořádně rozjeďte, čeká vás totiž po Kasárenské nevyzpytatelný sjezd dolů, kde často fouká protivítr, navíc dle typu sněhu to buď jede až dolů ve vajíčku nebo jindy je nutné celé 4 km píchat jako život, proto zde dvojnásob platí zlaté pravidlo, že ve skupině to jede rychleji a zároveň šetří síly.
Tip: Mezi Čihadly a Knajpou je to 1 km po rovině, takže pokud jste osamocení, věnujte veškeré úsilí k dojetí skupinky před vámi. Vyplatí se to.
Hraniční cesta – 16. km – 888 m n.m.
Druhá občerstvovací stanice, zde se už pořádně napijte, popřípadě něco malého sezobněte. Pozor na prudkou zatáčku od občerstvení doprava, vyžaduje většinou 2 až 3 odšlápnutí. Po dlouhém sjezdu se vám moc nebude chtít jet dál, ale věřte, že celá Knížecí cesta je v pohodě, i když začíná mírným stoupáním a ty nejlepší ji jezdí jenom soupaž. Pro vás bude lepší soupaž s nohou, neunavíte tolik netrénované ruce a zároveň si na chvíli odpočinete od „stříďáku“.
Tip: Kelímek s pitím či jídlo si vezměte do ruky a pokračujte dál v jízdě, neboť vás čeká ještě 200 m sjezdu a tak se lze občerstvit za jízdy a zbytečně tak neztratit.
Vlašský hřeben – 20. km – 941 m n.m.
Tak tady se opravdu začíná závodit, neboť po téměř uspávací Knížecí cestě se závěrečným sjezdem přichází velmi prudké stoupání po Jezdecké cestě až na Vlašský hřeben. Nenápadný, ale celkem drsný kopec, který se v závěru notně utahuje. Nepřepalte ho.
Tip: Kopec nekončí nahoře, ale až když začne sjezd, takže nahoře nepolevte v tempu a vydržte jet rychle ještě asi 200 m, než začne cesta klesat, získáte hodně.
U Bunkru – 21. km – 903 m n.m.
Poměrně nebezpečný sjezd z Vlašského hřebenu skýtá dvě pravotočivé zatáčky, které je potřeba odšlápnout nebo projet kristiánkou, pro ty co jedou později platí zvýšený pozor, neboť to tu už bývá dost vydřené. Všechno navíc končí pravoúhlou zatáčkou doprava přímo U Bunkru, kde se trať potkává. Není zde moc místa pro improvizaci. Pádu chtiví fotoreportéři dodají odvahu.
Tip: Před Bunkrem se vyplatí trochu přibrzdit a zatáčku projet v pohodě, než do ní vletět v plné rychlosti a ustlat si tak v pangejtě či ve smrčkách.
Mořina – 23. km – 907 m n.m.
Druhá rychlostní prémie – co víc dodat, než že pokud ji plánujete vyhrát, tak gratuluji předem. Sice zde ještě není polovina, ale znalec Jizerek ví, že se pod Bukovcem trať otáčí zpátky a začíná se vracet. To vás musí povzbudit. Navíc vás čeká dlouhý a poměrně bezpečný sjezd dolů do osady Jizerka, jen pozor na dolní mostek přes potok, i na něj se dá netrefit.
Tip: Ideální místo pro napití se vlastního nápoje, tabletu proti křečím či dokonce i nějaký ten vysokoenergetický gel.
Jizerka – 23,5. km – 852 m n.m.
Po dlouhém sjezdu vás čeká příjemné překvapení v podobě třetí občerstvovací stanice plné kočiček, pití a jídla. Krátké zdržení se opravdu vyplatí. Pokud jste až dosud neobčerstvovali, tak by to pro vás nyní měla být takřka povinnost. Neradujte se však dlouho, hned u lesa začíná nepříjemné stoupání zpět nahoru k Bunkru, hlavně ze začátku je asi 30 metrů hodně prudkých, pak už se to trochu narovná.
Tip: Pokud už nemůžete, tak těch prudkých 30 metrů vyjděte stromečkem a pak teprve to rozjeďte, ztratíte určitě míň, než když se zahltíte a vyčerpáte na tom malém kousku.
U Bunkru – 24,5. km – 903 m n.m.
A jste tady znovu. Sílu do žil vám dodá pohled na kamaráda, který teprve sjíždí z Vlašského hřebene, pokud to tedy nebude naopak. Čeká vás nevyzpytatelný úsek trati po Promenádní cestě, kde vidíte strašně daleko a je to stále nahoru a dolů. Já osobně ji přezdívám Lochneska. Ty kopečky nahoru jsou celkem čtyři a nejhorší z nich je, jako už to tak bývá, až ten poslední. Pozitivní je, že už jste opravdu za půlkou.
Tip: Doporučuji většinu Promenádní cesty projet soupaž s nohou, je to zde zaručeně nejrychlejší.
Kiosek – 28,5. km – 930 m n.m.
Potkáte ho ve sjezdu dolů a kolem něho vás čeká ostrá zatáčka doleva. Sjezd není nijak nebezpečný, i když se zde jezdí docela velkou rychlostí. Pozor si dejte hlavně až dole v poslední pravotočivé zatáčce, ta trochu vyhazuje. Toho, že jedete ve vajíčku si řádně užijte, příště to bude až za dlouho.
Tip: Na začátku klesání doporučuji opět nějaké vlastní občerstvení. Bude se hodit.
Smědava – 30. km – 847 m n.m.
Další občerstvení. Není mnoho závodníků, co by si ho dovolili vynechat. Nastává nejhorší úsek trati. Před vámi je 3 km dlouhý kopec, jehož první polovina je více než prudká, často se zde normálně chodí stromečkem. V tomto stoupání se závod většinou rozhoduje, kdo na to má jede, kdo ne, tak se jen kouká. Ne že by to byl tak strašný kopec, ale třicátý kilometr udělá hodně, zvláště když vám to začne i trochu podkluzovat. Až projedete kolem Pavliny louky, tak máte to nejhorší za sebou, terén se notně narovná, ale pozor, dost často tu fouká silný protivítr.
Tip: Chystáte-li se ujet svým pronásledovatelům, tak zde je to pravé místo. Tady když nastoupíte, tak vás málokdo dokáže udržet.
Nad Knajpou – 33. km – 1.001 m n.m.
Novinka pro letošní ročník. Po dojetí ke Knajpě ještě neklesáte, ale zahýbáte doprava směrem na Smědavskou horu a čeká vás ještě 200 metrů dlouhé stoupání. Je to nejvyšší bod celé tati. Výhodou je, že se už na úseku Knajpa-Čihadla nebudete s nikým potkávat a navíc dolů k Čihadlům následuje sjezd, kde si odpočinete.
Tip: Vyplatí se ten kousek ještě vydržet makat až nahoru a následně se na začátku klesání občerstvit.
Na Žďárku – 36. km – 943 m n.m.
Po krátkém odpočinku se před vámi opět zjeví kopec. Nebojte, je mnohem víc v pohodě, než vypadá. Je krátký a ty nejlepší ho jezdí bez problémů soupaž. Žádné šetření sil, zde se musí jet naplno, čeká vás odpočinková pasáž. Na konci sjezdu dejte velký pozor, čeká vás asi nejhorší zatáčka během závodu. Je levotočivá a i zde se vyplatí raději trochu přibrzdit a v pohodě odšlápnout doleva, než pokračovat rovně dolů směr vodopády Velkého Štolpichu. Po úspěšném projetí minete Tetřeví boudy a čeká vás dlouhá projížďka soupaž.
Tip: Nahoře to ani moc nemusíte rozjíždět, pojede to samo.
Krásná Máří – 38,5. km – 903 m n.m.
Mé nejoblíbenější místo na trati. Po nudné soupaži skrze hustý les přijdou krásné výhledy na Smrk a Hejnice, za chvíli pak na Oldřichovské sedlo a stále je to po rovině. Kocháte se tou krásou a najednou zjistíte, že už sjíždíte dolů na Hřebínek. Ničeho se nebojte, tento sjezd je úplně v pohodě.
Tip: V zatáčkách přejíždějte ze stopy do stopy tak, abyste pořád jeli tou vnitřní, tedy nejkratší.
Hřebínek – 41. km – 835 m n.m.
Je zde třetí prémie na trati, pro mnohé z vás jistě už jen zbytečná provokace. Měla by vás mnohem více zajímat hlavně poslední občerstvovací stanice. Napijte se a najezte opravdu řádně, ještě zbývá zákeřných 9 kilometrů. Ač se to nezdá, lze pořád mnoho ztratit i získat.
Tip: Pokud to hodně pojede, tak dole opatrně, na občerstvovačce se to houfuje, tak ať do někoho nevrazíte a nezlámete hůl.
Bílá Kuchyně – 42. km – 822 m n.m.
Vypadá to, že je to ze Hřebínku jenom kousek a ještě navíc s kopce, ale už jsem zažil, že i zde se dá rupnout. Posledních 200 metrů k Bílé Kuchyni je to takové nepříjemné nenápadné stoupání, co umí vzít spoustu sil. A pak to teprve přijde, prudká levotočivá zatáčka a kopec.
Tip: Ze Hřebínku jeďte v klidu, na finiš je ještě dost času, na Bílou Kuchyni je potřeba přijet v pohodě.
Olivetská hora – 43,5. km – 871 m n.m.
Velmi nepříjemné stoupání, zvláště v první polovině, pak se to na chvilku narovná a poslední prďák je už jen krátký, to se dá vydržet. Každopádně kdo přežije Olivetskou horu s úsměvem, vydrží mu na tváři až do cíle. Cestou dolů vás ještě čeká prudký a rychlý sjezd, nemusíte se bát, je to v pohodě. Až na konci rovinky, kdy začínáte znovu klesat dejte pozor, musíte projet 2 ostré po sobě jdoucí levotočivé zatáčky.
Tip: Olivetskou horu rozjeďte zvolna a až se vám ukáže mezirovinka, tak to teprve odpalte, pak už se to dá až do cíle vydržet.
Vládní – 46. km – 780 m n.m.
Po sjezdu z Olivetské hory vás čeká ještě jedno stoupání, není moc dlouhé, je takové krásně táhlé, ale pokud člověk jede už na kyslíkový dluh, tak ještě také dovede řádně potrápit. Má zvláště dlouhý přechod do roviny, končí ostrou pravoúhlou zatáčkou doleva a pak následuje opět rovina nakloněná mírně nahoru.
Tip: Pokud máte ještě nějaké síly, tak začněte pomalu finišovat, tady je to pravé místo, kde se dá předjet velká řada lidí.
U Buku – 48. km – 810 m n.m.
Dnes už jste zde také podruhé a je to opravdu naposled do kopce. Nebojte, je to jen kousek a žádný prudký úsek. Dá se to vyjet i soupaž s nohou. Seberte všechny své síly a dejte je do tohohle kopce, pak už se jen sjíždí dolů na stadion. Sjezdu se vůbec nebojte, dá se jet celý ve vajíčku.
Tip: O dvě odpíchnutí víc nahoře U Buku znamená dole o 20 metrů delší dojezd.
Dolina – 49. km – 758 m n.m.
Hurá, stadion je na dohled. Stačí projet kolečko za Dolinou, vrátit se kolem koupaliště zpět, vyjet jednu malou uměle vytvořenou muldu a už se jede do cíle. Kolem trati je v tomto místě zaručeně nejvíce diváků, takže kdybyste náhodou už nemohli, tak vás zaručeně do cíle donesou jejich hlasivky. Cestou se pořádně usmívejte a utřete si všechny sliny, budou vás totiž fotit.
Tip: Pokud se chystáte s někým do finiše a nedokážete mu ujet předem, tak si počkejte, jeďte celé kolečko kolem Doliny na druhém místě a zaútočte až při vjezdu na stadion. Pak už to musí být, jako byste jeli o život, prostě dát do toho srdce a ono to snad vyjde.
Cíl – 50. km – 752 m n.m.
A je to, ani to nebolelo. Gratuluji, máte to za sebou. Ať už jste spokojení nebo zklamaní, patří vám obdiv. Užijte si ho. Převlékněte se, dejte si něco dobrého k jídlu, pivo určitě taky bodne. Nechte se opečovávat, zasloužíte si to.
Tip: S tím pivem to nepřežeňte, pro váš organismus byl tento závod docela zápřah a kdyby měl odbourávat ještě deset Plzní . . .
Večer po závodě
Vana, masáž, dobrá večeře s pivem či vínem a spánek dřív, než máte v plánu, půjde to samo.
Tip: Pánové, radši svým partnerkám dopředu nic neslibujte.
Druhý den ráno
Nemůžete vstát, všechno vás bolí, zavázat si tkaničky u bot je nadlidský výkon, máte hrozný hlad? Nebojte, nejste na tom tak špatně sami. Podobně trpí určitě dalších 5 tisíc účastníků. Tak příští rok zas na startu . . . SKOL Mára
Tip: Neříkejte, že příští rok už nejedete, stejně se zas vrátíte . . .
Aktualizováno 2.1.2015
